KONCERTY

No shows booked at the moment.

NOVINKY

AKTUAL ALBUM CHERRIES ON AIR

Huhahu! Vydali jsme novou desku CHERRIES ON AIR. Je to podcast, kde Chuchel a Kekel pouští svojí oblíbenou hudbu (15 tracků) a taky jí komentují (8 tracků). Chuchel je nová počítačová hra od Amanita Design. Cherries on air je soundtrack.
Můžete ho najít na Itunes Spotify Bandcamp Deezer Google Play Tidal Juno

31.května vyjde také na červené vinylové desce.
Album vydali Minority Records.
VIDEO

imageROMANIK FOTODIARIK >> fotoalbum na facebooku

DEN 1-3
6-8/10/2014 BUKUREŠŤ (Club Control)
image
Cesta z Bratislavy přes Maďarsko. Na rumunských hranicích je potřeba sehnat silniční známku. Posílají nás od stánku, ke stánku, na potřetí ji konečně koupíme. A k autu hned přichází paní (už tam číhala s celou rodinou) se stěrkou a jde nám umývat okno. Máváme, že nechceme, ale už to mydlí a stírá. Jsme svině, odjíždíme, nic nemáme, sorry. Jenže Honza potřebuje na záchod, takže musíme ještě stavět za dalších pár metrů na benzínce. Přichází další paní, tentokrát stará babička zese se stěrkou. Výrazně mávám Nééé,nechceme! Ale už to mydlí a stírá. Nedá se nechechtat té situaci, kolikrát bude to okno ještě umytý. Ale pak smutný oči,mává mi před očima prázdnou lahvičkou od jaru, co vyplácala na naše okno a my nedáme ani blbou Lei, kterou fakt nemáme… Néé na tohle já nemám žaludek. Proč mám blbej pocit? Proč bych sakra měla mít. Co takhle jí za to umýt boty? To by koukala. A pak! Je to tady! Pejsi toulaví. Dva pejsci jedí z odpadkovýho koše, dva parťáci našli poklad! Uf. Bude to mučeníčko. Padne tma. Cesta je dost drsná, řidiči jsou tu fakt nevyzpytatelný. René řikal, že tu bývají dost kuriozní nehody. Hm.Nedivim se.Honza musí jet strašně opatrně. Já se neodvažuju. Ve 2:30 ráno přijíždíme do Bukurešti.Vítá nás René Kubášek. V kuchyni uvítací večírek. Má pro nás višňovku od pana Jágra z Eibenthalu. Aaaa, juchů, nostalgie. Pouští nám Mariu Tanase, rumunskou femme fatale. Potom přecházíme na ruskou scénu. Viktor Coj. Oslí můstek y ameriky na kamčatku. Coj vypadá jako indián. Tančíme do 6h ráno.Končíme Twin Peaksem Into the night. Odpoledne má René schůzku s ministrem zahraničí. Naposled, když jsme tu byli, tak přijel zrovna Schwarzenberg. My si ráno pochvalujem, že protančit se do 6 je ten nejlepší recept na jetlag a přechod ze západu na východ! Nicméně ten den pak spíme a různě zevlujem na ubytku až do 4 odpoledne. Jsme schopni akorát vyjít kolem 18h na večeři do centra a pak do zvláštní starobylé pasáže plné kaváren na kafe, tam jsme až do 22h. Připomínáme si rumunské esperanto s uj ul a uluj na konci. A pak jdem zase spát. Ten recept na jetlag je spát furt. Spátul furtuluj. Druhý den od rána prší, nechutně mrholí, člověk je po 5minutách venku úplně mokrej. V centru nám připomínají, že i minule jsme přivezli dost nechutný počasí. Minule takhle mrholilo, ale do rána to ještě zamrzlo. Ledová krusta na všem. Nemrzne, ale i tak je z plánu jet na kolech na výlet prd. Rumunsky prduluj prdul. Oběd v legendární Cura’cu bere. Neogotický palác, mohla by tu bydlet rodina Vampírul Drakuluj. Hraje tu živý houslový kvintet. Hraje i Lambadu. Káva v pasáži. Odpoledne se v nekonečném mrholu přesuneme do klubu Control. Začíná zvukovka. trvá téměř dvě hodiny. Problém s odposlechy vypadá neřešitelně, protože zvukařům se nezdá, že je problém v monitorech, ale v našem mixáku… Musíme vymýšlet samy, co by to tak mohlo být. Z předků je slyšet smyčka frekvenčně opačně než z odposlechů. Strašný. Napadá nás fázování. Ano. Bylo to fázování. Po dvou hodinách soundczechu jsme totul unavený. Ale i tak všechno vazbí a houká. Ale už se musí nastavit druhá kapela. Třeba zafunguje pravidlo blbý zvukovky a dobrýho nakopnutýho koncertu. Není to úplně přesně tak, ale 150diváků přinese energii a zachrání atmosféru. Zvuk je dost nepohodlnej, ale prdět na to. Zahrajeme si a užíváme si. Vpředu tanečnice rozšíří nákazu tance po celém sále, prý je bukurešťský publikum spíš tuhý, ale tohle se nakazilo rychle.Po koncertě přijde za mnou holka a ptá se, jestli by si nemohla nechat opičku Julii na památku. Neeee!!! Děti ani alterega neprodáváme. Pardon. Ale aspoň se přišla zeptat. V Bratislavě jsem musela jednou málem vyhlásit pátrání. A pak vidím Julii čouhat z kabelky. To nezkoušejte nikdo nikdy více, varujeme vás!!!!! (8E)X = digi lebka a zkřížený hnáty Ve středu už neprší, s Petrou Dobruškou z ambasády jedeme na kolech na oběd. Jet centrem Bukurešti na kole je jako úkol z počítačový hry. Krosíme čtyřproudový kruháč, jednosměrky, chodníky. Radost z jízdy bez nehody! Káva v kavárně Origo. Mají tu superprogreshipsta kavárnu a díry v chodníku na zlomení nohy a hrozně moc opuštěných budov a uzloviště drátů a kabelů v nebi, ale to už pomalu mizí, ale furt je to dost. Jedeme ulicí, která se jednou ročně zavře a probíhá v ní festival, zdi jsou pomalované, sloupy opletené. Fotíme se v takovém vícepatrovém parkovišti, velkolepě posprejované celé zdi, v prostřední patře sedí paní na křesílku, před sebou televizi, hlídačka. Nesmí nás pustit dál. Nesmí se tu fotit na mostech. Celé město je poseté nasprejovaným nápisem na zdi Priveste cerul = Pozorujte nebe. U kostelů jsou plechové skříňky, ve kterých svítí zapálené svíčky. Napravo nápis Vii, nalevo Morti nebo Adormiti. Živí / Mrtví – Usnutí. Zapalujeme napravo i nalevo. Petra nám vypráví o rumunském přístupu k náboženství. Doslova tu vládne ortodoxní církev, pravoslavný kostel je i hned vedle ambasády, z balkónu na něj koukáme. V podvečer z něj zní mužské zpěvy. Město, ve kterém je všechno. Kontrastul. Esperantuluj. Mulcumim.Bonaziva. Arivedere.

DEN 4
9/10 BUKUREŠŤ-CLUJ NAPOCA 488km (Fabrica de pensule)
Vyrážíme po 7h ráno, dřív než v Buku propuknou zácpy, tady by to mohl být extrémní zážitek. Pán ve vedlejším autě na nás něco gestikuluje, ťuká si na čelo…Už troubějí, už troubějí. Za volanty vytřeštěné výrazy balkánských náruživých a náruživě nervních řidičů. Projíždíme dlouhý Bulevardul Iuliu Maniu lemovaný paneláky, podobný jako v Kyjevě, každej balkonek jako jiná kosmická loď, některý jsou fakt vychytaný, olepený alobalem, ozdobený barevným umělým porostem, rezavým šrotem, natřený na svítivo zeleno, plný haraburdí, jinej zase takovej oltář zářící zlatem. Nádhera. Občas stará cedule zákaz focení. Banka Transilvania. Krevní banka transilvania? Chvilku si prohlížím knížku od Petry, kterou jsme si vynutili potom, co nám převyprávěla příběh toho komiksu. Mickey pe Dunare. Mickey na Dunaji. Předevčírem s ní vyhrála druhou cenu za nejhezčí rumunskou knížku. Je to jen v rumunštině,ale chci si to přeložit aspoň googlem. Vydejte to prosím česky nebo anglicky! Je to podle skutečnosti. Kluk jede s rodiči na dovolenou v 68, v Praze vidí postavičku Mickeyho a donutí tátu, aby mu ji koupil. Jeho brácha jen tak plácne, že co bude dělat s Mickeym na hranicích, když pro něj nemá pas? Když kluk uvidí všude tanky, tak se lekne, že to všechno je kvůli Mickeymu a schovává ho a ochraňuje… Chcete to taky znát dál žejo? Petro, musíte to vydat česky! Prosím! Český centrum a ambasáda v Bukurešti funguje ukázkově, v tomhle složení tu v únoru končí, což je velká škoda! A pro nástupce těžkej úkol. Ještě jsme včera potkali na ulici Václava Bělohradského. Odkud toho pána známe? Aha, jo. S hosty se tu netrhnou dveře. Ale Bukurešť už je za náma, už pole, rovina a pejsci!!! Hned jak vyjedeme za Buku, tak se objeví pejsci, všech barev velikostí a tvarů, dlouhý, krátký nohy, protáhlý a plochý čumáky…ale oči, ty maj ty mrchy všechny stejný, pejsku nekoukej na mě ….aaaaa to je mučení a vydírání….neeee. Honza přilejvá do ohně lítostivosti: “no ale abys vzala blbejch 50litrů na barák a místo toho jim koupila žrádlo,a kolika bys jim mohla pomoct! víš kolik pejsků by se za ty peníze najedlo? ale to neee co?” Jo jsem taková pokrytecká svině. Takhle na ně koukat, fotit si je, brečet nad jejich smutnejma očičkama, ale nakonec jim ani nehodím od stolu. Svět je prostě podělanej skrz naskrz. Ale miči si nedám! Hele a nejsou voni náhodou takhle šťastný? Toulaj se na svobodě,maj možnost si jídlo hledat a lovit a žít s kámošema ve smečce. Šťastnej psí život. Míjíme dva kočáry tažený koňma a na nich nakupený celý dům rodiny, včetně té rodiny. Kočovníci, možná jsou taky na turné. Zatáčková soutěska v Karpatech. Vrcholky jsou v mlze. Nedivim se, že je Drácula odtud. Jsou to takový strmý trčící zuby. Cluj Napoca, klub Fabrica de pensule. Už jsme tu hráli před dvěma lety s Fiordmoss. Na koncert přijde tak stovka lidí, prý se ve městě děje strašnně moc akcí, říká Dan. Přijdou mladý studenti a reakce je perfektní euforická. Hodně z nich nás viděla už před dvěma lety. Stará se o nás Dan, moc fajn kluk. V autě cestou na jídlo nám říká, že v český hudbě slyší něco úplně odlišnýho, zářivýho, radostnýho. To nás udivuje, není česká hudba spíš právě furt depka? Ne, pro rumuna, ještě východnějšího dumkaře, je to veselost. Tak fajn. Ve Fabrice hrávají český kapely dost, před týdnem naposled Vložte kočku.

DEN 5
10/10 CLUJ NAPOCA – ORADEA / 154km (Moszkva cafe)
Dnešní cestovní mix snů: LCD soundsystem, Gnarls Barkley, Serengeti, nový Caribou.Svítí slunce a je docela léto.Léto vrať se zpááátky.Cesta je dost brzda plyn,řidiči jsou tu fakt máklý. Na čtyřproudovkách musí být mezi protisměry betonová zábrana dost pravděpodobně proto, aby se nepředjíždělo ve třech přes dvojitou. Kamion tě do kopce nepustí, to radši vypustí duši! Líbí se mi balkánský temperament, ale na silnici je to fakt smrtící koktejl.Předjíždíme perfektní samodomo vozítko, jen prostě takový valník možná spíš deska na kolech a vpředu přidělaný motor k němu volant, vzadu kluk sedí na nákladu, a jeho táta řídí tenhle diy traktůrek. Radost z jízdy 10km/h. Vesnice Huedin plná přečančaných vilek, každá má na střeše desítku věžiček ozdobenou snad pravým stříbrem. Hrady pro Drákulu z bonboniéry a z celofánu! Neuvěřitelný! A když voni, tak my taky. A tak stejný věžičkový hrad mají všichni sousedi ve vsi Huedin. Předhání se jen v počtu věžiček a blýskavosti oplechování. Podél cesty je spousta stánků: sýry, kančí kůže, koberečky, kroje, nafukovací barevný obludy, proutěný všechno a sádrový taky všechno. Babka vede krávu. Děda jede na koňským povozu. Malinký domečky s barevným okachlíkováním jako v Banátu. Seno se suší na březovým bidle. Jak to na to nahazujou, jak to drží? To mi vrtalo hlavou už cestou z Banátu. Vypadá to geniálně jednoduše. V parku jsou přivázaní dva bílí koně. Svítí ostré odpolední slunce. Po chodníku jde za ruku maminka s načančanou malou holčičkou. Kousek dál radostně poskakujou dvě malý holky, drží se za ruku a vzpadaj stejně. Kamarádky? Ségry? Starej děda sedí na lavičce před plotem, vyhřívá se na slunci a kouří. Videoklip. James Murphy zpívá Everybody makes mistakes a tohle je bezchybná idyla. U cesty kříž s tančícím Ježíšem. V každé minivesničce obří kostel. A co chvíli jede děda s koňským povozem, na kterém veze pytle s kdoví čím a na nich sedí babka v šátku. Na odpočívadlech hladoví pejsci a prodavači zlata. V drákulově domovině je prostě nebe spojený se zemí. Drum bun! Šťastnou cestu bez nehod??? Pompe Funebre. Pompézní pohřby? Jeden pompézní rumunský pohřeb jsme zažili cestou z Banátu, v restauraci na benzínce 40členů rodiny dojemně zpívá a tradičně hoduje za mrtvého. Stařenky v černých šátcích. U toho hraje gambler na automatech. A zájezd z čech nakupuje cocacolu a kafe. Jsem si tak vzpomněla na výjev. Oradea.Původně maďarské město. Klub Moszkva je nadhernej dům ze 30.let, pavlač, balkonek, starý taneční takový kabaretní sál. Na zdech jsou papírový motýli a ptáci, desítky možná stovky, nakreslený brouci z atlasu. Lustry, velká okna, vysoký strop. Na baru hraje dobrá hudba. Je nám tu dobře. Těšíme se moc na hraní. Kupodivu sem ale prý vůbec nechodí mladý lidi a studenti, spíš lidi kolem 40 a na jazz. Dneska je tu tak 40, v průběhu koncertu se to zvedne asi na 70. Publikum je to ale dost ztuhlý a taky kvůli sousedům se tu nesmí hrát moc nahlas. Je to znát. Není to vůbec taneční, spíš divadelní. Ale zase se dobře zpívá a dá se tu vyblbnout s dynamikou. A tančit s opičkou. Během koncertu světlo hází na strop odlesky jakoby tam byla hladina,to mě dost pohlcuje.Diváci stojí úplně vzadu. Jsou nesmělí, ale po písničkách vřeští. Děkujeme maďarsky,rumunsky, česky, anglicky i rusky.

DEN 6
11/10 ORADEA – TIMISOARA / 174km (Aethernativ)
Pod bytem, kde bydlíme, je zubařská ordinace. Ale dnes je sobota a vrtačky se ráno nerozezní. Za zdí je kostelík. Ráno tam odbíjí na mši. Z kostela voní kadidlo. V poledne sedíme na zahrádce kavárny, na pěší zóně Calea Republicii. Když jsme se tu byli před chvílí projít,tak se tam připravovaly skupinky oháknutý v uniformách na vojenskou přehlídku, průvod. Taky mažoretky. Tak jsme si schválně sedli na ulici, abychom to viděli. A už jdou. Jooo vojenská dechovka. Před chvílí jsme ještě viděli svatbu, tu zase vyprovázela dechovka ale ta rychlá, balkánská. A hoši ve vyšívaných krojích před svatebčany mávali dlouhými bidly, na kterých měli navěšený různý pestře vyšívaný šátky…babiček? Všech babiček z celýho pokolení? Vyhazují je do vzduchu a juchaj. Celý to má nějaký řád a posloupnost a význam. Rumunská svatba a mimozemšťani na to koukaj a neví,co ty tradiční rituální úkony znamenají. A je to proto taková zábava. Už jde čtvrtá vojenská dechovka. To je krása! Jak se to blíží z dálky…buch buch buchbuchbuch…tatadadááá! Střapce, pentle, manžety, knoflíky, čepice, výložky. Prostě krása. Dětský zážitek. Uvááá, teď šli i s mušketama(co ja vim jak se ta zbraň jmenuje) s ostrýma nožovýma špičkama a házeli s nima a otáčeli, co kdyby se někdo z nich zbláznil a bodnul mě! Heheh. Skandál tragédie a šup s tím na youtube! Šly tam i vojačky. Poslední vojáci dechovkáři mají předvoj z mládeže v lidových krojích a nad nimi se vyjímá nápis z obchodu Super style. Jo z toho má fotograf radost. Jsou tu moc hezký starobylý secesní domy, připomínají maďarské lázně. Ale jsou ještě takový oblejší a jakoby šišatější, skoro jak od Gaudího. A mají věžičky a jsou zdobený, ale ne Drakulově, tak Muchově. Cestou do Temešváru je to podobný Banátu…No to bude asi tím, že to je Banát, celá oblast kolem Temešváru…stírá mě Honza zeměpisec. Aháááá. Je pozdní odpoledne, venku babí léto, 25°C, jasný slunce nízko, na políčkách se pálí listí, doba ohýnků začíná. Čoud se nese nad polema. Babka s dědkem vezou trakař. Bavíme se furt, co je tady tak přitažlivý. Něco důvěrně známýho. Je to asi tím mixem dvou století. Věci, co u nás byli před sto lety a tady ještě jsou a fungujou,zároveň města se proogresivně derou kupředu se svým temperamentem, který jim v tomhle sluší víc než jako řidičům,a všude je wifi a já můžu ťukat tenhle blog ze země, kde babča v šátku natřásá se na bramborách. Kavárna Aethernativ, malilinká zahrádka,tak asi na dvou metrech čtverečních budem hrát. Trochu technických problémků, ale nakonec dobrý. Před koncertem se jdeme ještě podívat do synagogy na festival, který probíhá zároveň. Než se na podiu připraví, tak si lehneme na dřevěný lavice a usneme. Pak mě probudí elektronický jemný bzučení. Honza spí dál. Já se zvednu, opřu se opřední lavici a nechávám se kdoví jakým barevným šumem vynést ke stropu synagogy. Postupně je z toho celkem pekelnej noise. Je to pěkný. Nevím co tomu řiká, ten komu je synagoga zasvěcená, ale já jsem spokojená. V Rumunsku podzemí komunikuje s nebem, je to v pořádku. Ale v pravoslavným kostele, kam nemůžu ani bez šátku, tam by to asi neprošlo. Ve 22:22 čekáme připravený na koncert, ale tak nějak tu zas nikdo není, kdo by nám dal signál, kdy začít. Zvukař nás jen nazvučil, ale nechal nás tu samotný a musel na jinou akci. 🙂 A my se ptáme: Kdo je tady ředitel? Diváků je tu dost.Sedících bohužel,ale vděčných. Honza se pořád ohlíží na mixák za sebou a trochu mě předbíhá s refrény, nestíhám totiž přeskakovat mezi nástrojema a zpěvem, jsem na 1m2 obklíčená mikrofony. Tanec se odehrává v imaginární metrové kleci a občas tančím jen ksichtem. Poslední koncert turné nebyl úplný nákop, ale vlastně takový jemný zakončení. Diváci chodí po koncertě dojatí pro obejmutí. Lidi si tu říkají na rozloučenou Čus.Zítra domů.

DEN 7
12/10 TIMISOARA – PRAHA / 811km
Spali jsme v takovým krásným Hostelu Costelu se zarostlou zahradou. Slunečný letní den, ale podzim už tu mává všema barvama. Retro město Temešvár. Mladá holka jde do obchodu jen v županu a trepkách. Venkov. Babky v šátku se kolíbají vesnicí, ruce za zády. Malí ušatý kluci se prohání na kolech, juchů! Fouká vítr a v něm vlajou jejich odstátý uši. Traktorista drncá po silnici s otevřenou kabinou, taky se chce nechat ovívat. U cesty prodávají barevnou zeleninu, obrovská dýně, zelí, rajčata a papriky. Pejsek tulák leží a spí ve stínu za stánkem. Na kolejích sedí shrbenej zasmušilej vousatej stařík. Krávy a koně na poli. Na sklizeným dýnovým poli tu a tam zapomenutý halloweenský hlavičky. Placatá široká krajina jako Kansas. Z placky trčí úplně křivý dřevěný sloupy s dráty. Hraje SBTRKT Lantern. Čus Rumunsko! Čau Česko! (Na hranicích Honza prej, jestli bych neumyla okno …chachacha To tak! Nejdřív zaplať.)