Deník z cesty do Trondheimu / 1.den / úterý 24/11/09
6:21 lovosice / CZ/ hrají Caribou
jen 3 hodiny jsme spali, protože v německu předpovídali vichřice, tak jsem si řekli, že nevyjedeme večer, ale až ráno a zkusíme stihnout až trajekt ve 12h. vstávám o hodinu dřív než h. a vařím čaje do termosky a kafe. ve 3.45 jsme vyjeli z pardubic, ale hned za pardubicema jsem si uvědomila, že jsem nezaplatila telefon, který hrozí zablokováním, ale hlavně pojištění do ciziny!!!kurvadrát!…do hyperdrahého norska…no to je problém….mezi úkoly na seznamu asi 25věcí jsem to prostě nakonec nechtěně zazdila, takže se vracíme domů k netu, pojistit, zaplatit, vytisknout kartičku, zaplatit telefon a výjezd na druhý pokus. honza řídí, venku prší, vítr s námi občas pohazuje… r.e.m automatic for the people, zpívá trochu jako nedvěd, františek… komiričar vékehe!
usínám… probouzí mě Caribou – album Andorra, nejlepší píseň Niobe…v Lovosicích, kde se na obzoru už velice mírně rozednívá, lovosická chemička, komíny kouří, kouř osvícenej lampama, přízračný výjev podobný našemu sladkému smrdutému pardubickýmu Paramu za naším domem… probouzím se na dobro, a to byl ten moment, kdy jsem se začala těšit…každá cesta má zlomový bod (většinou po spánku), kdy se mi začně chtít být na cestě a mám z toho nevýslovnou radost a pocit úniku od všeho…na výletě… tady to byl osvětlený kouř nad lovosickou chemičkou, co se mi tak zalíbil a rozhodl o tom, že se mi chce… a rozednívání v dálce za ním… kafe. za chvíli bude střídání. Niobe nás uchvacuje! takže už mě cesta těší, jako když se probudím ve vlaku a zničeho nic se mi nechce být doma, ale vydat se tam, kam mířím… nejhezčí okamžiky cestování, ještě se to párkrát přetočí, ale tohle je nejlepší… do norksa (nikdy, ještě nikdy v životě se mi nepodařilo správně bez peklepu napsat norkso-hehe zase, takže už to nebudu opravovat…norkso norksonork, fakt nejde to…), vlastně dálka! nejezdívá se do norska moc často a obvykle… jak mi to mohlo být tak všední? jdu pozorovat bílou čáru…. před námi auto se značkou LOS45ER, to jo…minule belgický BLB…to mám vyfocený…
11:15 placatý německo kolem Berlina / Marsdorf
přehráváme The Books, Steve Reich remixed, soundtrack k Soliaris, Niobé od Caribou vítězí, Suzanne Vega, Miwon… hodil by se Kladivo a Celý život na tigrovi, ale to tu teď nemáme
střídačka… a spěcháme abychom stihli trajekt… ale vypadá to, že to bude o fous, že to nestihnem… nejhůř jak to nestihnout …o 5 minut… kdyžtak se pujdem procházet po ptačí rezervaci na Rujáně … posloucháme soundtrack k Twin Peaks
a dáváme si hádat repliky ze seriálu: zůstali mi v ruce, dveře, sakra! (Nadine) Pinkle pinkle pinkle (Bobby) andy teď ne! (Cooper) bože, jestli je to všechno kvuli duši… (major brix)
honza pospával, a já mezitím projížděla duhou a pod velrybíma, dračíma a někdy jen ovčíma mrakama, tu a tam zaprší… ze stěrače se pomalu odchlipuje guma a kvíká
15:07 na moři / scandlines míříme do Trelleborg
stihly jsme trajekt ve 12.45, dorazili jsme ve 12.35!!!…uááá juchúúú! kdybychom to nestihli, tak by to bylo přesně o to zapomenutý pojištění, kvuli kterýmu jsme se vraceli…(nechápu, že mi to honza nevyčte, to je hodnej:)) jela jsem chvílemi i 170..to už neudělám (ale bylo to bezpečný, dálniceprázdná)…ale hlavně že stihli! huhííí! skvělý. čekalo by nás jinak 5hodin čekání na další… za námi už se nikdo nenalodil…ale většina cestujících tu jsou švédové, ty pozdě nechodí 
…být to v čechách, tak se vyplutí na čas nebojíme…
14.37
plujeme už přes dvě hodiny, ještě dvě nás čekají, honza spí, já už to nedávám. hrozně se to houpe, teď jsem byla na palubě fotit, ale jen tak tak že bych odlítla, fakt že jo… je to paráda, lodě jsou v dálce vidět další třeba do liepaji nebo helsinek, jinak širý -ikdyž uzavřený- severní (?) moře. slunce nízko nad ním
četla jem chvíli Cestu na jih , ale motá se mi hlava…nebylo mi minule špatně, ale dnes je hrozný vítr a fakt to s trajektem mírně hází… běží tu švédská telka, asi hodinu a půl tam běžel dokument o rození dětí… různé matky tam vzdychaly hekaly a rodily a pak brečely a smály se štěstím… pak další dokument… nerozumím tomu ani zblo, nebo spíš ani z blå
seděl tam pár a zpovídají ho…vypadá to stejně jako rozhovor s párem na začátku Scén z manželského života, ale současné.. pak tady vedle nás sedí polský pár, paní si čte a pán ji prosí o nějaké drobné, za minutu jde kolem něj honza u hracích automatů a vidí, jak si nabírá hrstě vyhraných padajících drobných švédských desetikorun…a pak to jde ukázat ženě a ta je tak šťastná! sranda a dojemný
je tu docela poloprázdno, to je dobře…naposled tu bylo plno a nedalo se tu spát… teď honza spí a trajekt se zhluboka a táhle houpá a mně se dělá blbě, takže konec psaní fuj…bliiiinky bil jde sem
splachování na záchodě na lodi je řešený takovou jako malou přečerpávací komorou, vcucávací systém
16:57 Trelleborg, připlouváme
čekáme na vyloďění, otvírají se obří vrata, evidentně těžká jako sviň, jak to můžou ty dvě hydraulický ramena udržet…honza řiká elektromagnet…doufejme, ty kdyby spadly ty vole… je na nich půlka obřího kolečka namalovaná… třeba 6x6metrů, hádáme který z písmem Scandlines to je…já hádám d, honza l (haha, ne kecám, prej to není písmeno) a byl to vršek e, rozjíždíme se, začne hrát twin peaks, takže hudbou podpořené honosné vyplutí do temnýho lampama osvětlenýho přístavu Trelleborg, zakotvený trajekty Huckleberry Finn, Deckl Den.. nebo tak nějak…ty vogo to jsou kolosy!!! ale ani se nebojím, jako normálně a i na palubě jsem byla sama! nechápu a dívala jsem se i do širýho moře, i na obří komín, i na jinou velkou loď…nic mi to nedělalo…myslím, že víc se budu bát, až si budu prohlížet fotky, co jsem tam nafotila, to se najednou v klidu domova fobie vrátí…teď jsem v cestovním a obrněném módu.
jedeme, pamatuju si hundepensionat… už potřetí kolem něj… a krásný názvy měst a vesnic …holm, …hus, Å, ÄÖ, malmö, …první nápis, který mi utkvěl a není proč… barak med kärlek… použiju v písničce
vybavuju si seriály a filmy, co běželi na trajektu v televizi, většina anglicky se švédskýma titulkama, nějaký seriál o zřejmě zemřelým synovi, který se sestře ale zjevuje, jako živý sedí tam s nimi, ale vidí ho jen sestra… zřejmě… všem přítomným, kromě toho mrtvého tečou slzy…jen on je veselý… možná z nich má srandu…koluje tam jeho fotografie… mig son brar nig…ani zblå
19:01 7°C / hrajou Kazety… ty si můj Belmondo!
nad Ångelsholmem přistává letadlo… bliká ve tmě… švédsko…je takový nejsympatičtější vždycky, ikdyž jím jen projíždíme, tak ho máme nejraději,
na benzínkách nebo benzínkových kavárnách mají extra silný a dobrý kafe… stroze zařízené místnosti se stoly, ikeové koberečky a závěsy a nádobí, samoobslužný bar, ikdyž jsou stoly obsazené dost lidmi, tak je tam ticho, žádné hlasité hovory tady neuslyšíme, jeden stůl obsazený jakoby kolegy z firmy, debatují, seriozně diskutují, ale je to pro ně zábava… u jednoho stolu sedí takový švédský Balabán… Balabán by mohl být švéd, s tím sakem a džínama a šedivými vlasy…
jedeme dál, posloucháme Kladiva, celý život na rozhl’adně a teď Kazety. sedím s polštářkem, aby mě nebolelo za krkem, agama límcová… psychicky se připravuju na výměnu řidičů, pospávám. agama límcová. vzpomínám si na encyklopedii zvířat, co mě vždycky udivovala prapodivný název od agamy po žraloka. je mi špatně z kafe, psaní za jízdy a auta a nespánku…blinky bil
19.32 Jönköping /hraje Bjork Volta
asi napíšu jeden text do dva jen z názvů švédských měst a vesnic..jönköping, vöxla, ångelsholm, … souzvuky troubících parníků…v tracku z volty… jestli my jsme se neměli taky narodit někde na severu…zdá se mi to tak blízký…země švédská domov muůůůj…a co ten balabán, byl tu? ten byl tomu pánovi tak podobný… bålabän
agama límcová na krk a chrrrr
20:58
probouzím se v göteborgu, projíždíme kolem obří a pravé nejpravější švédské ikei original trademark….za chechtotu skřítka a hlubokohlasu johnyho cashe v tracku od people like us…
napadá mě, že text písničky DVA jsem už dávno chtěla udělat z názvů výrobků ikea… a ještě to udělám.. krajina nábytku…(ale mě je na blitku) krajina mého sumce…kravina mého srdce… dlouhá cesta, už mi hrabe marie…chtěla bych se podívat do pravé vopravďácké ikei… vedle na benzince staví auto plné mladých švédek a duní jim techno …škoda anglický zpěv… Tvätta Din bil här! Bli miljonär! Med rätt hastighet kan du… odjakživa mám ráda název Malmö… myslim, že jestli to mám v paměti dobře zasuté, tak děti z Bullerbynu občas do Malmo jezdili, možná Kerstin? A měli termosku na pití, kterou si brali sebou na picknick. taky mám termosku (z ikei) a mám v ní bylinkový čaj. Dobrá nálada, a taky máme plnou krabičku řízků, a ovoce a zeleniny a bagetek…a ještě jsem skoro nic nesnědli… mi je šoufl a na blitku a už jsem nervní… bluuááuuuiíííí…je čím dál těžší vybrat hudbu, co bude vyhovovat
Když mám sundané brejle a zkouším spát, tak se mi rozpíjí světla aut do takových chlupatých koleček, čím vzdálenějších, tím větších a rozpitějších, a jak se přibližujou, tak se rozdělujou do dvou nebo více menších koleček a hvězdiček, vloček, podle toho kolik jich na jednom autě svítí a rozpíjí se i do více barev, z jedné velké žluté chlupaté koule jsou dvě oranžová, červená, bílá, studeně modrá… a těžko to někomu popsat přesně, těma očima nikdo neuvidí…a město, nákupní zóny a to co vidím podél dálnic jsou pak úplné hvězdokupy chlupatých koleček…krátkozrakost není jen nepříjemná… tohle je nejlepší šetřič obrazovky na světě! stejně to neumim popsat přesně… už chápu, že když člověk čte dobrou knížku nebo vidí dobrý film, tak ho naplňuje nejvíc, když se mu tam podaří vidět stejně, jako autor…nebo se spíš autorovi podaří popsat, přiblížit, co sám neumím předat… prostě to přiblíží mýmu vidění a to má smysl… sdílení… vidět tu myslím znamená i slyšet, cítit, zažít…
ty blbečku co to meleš? chudák je unavená z cesty…řekněte si
cinematic orchestra
takový až moc jazzový album, ale tematicky připomíná norský jagajazzist, a jazzový se pak mění do snových…cinematic…vine se filmový pás noční dálnice z goteborgu do osla… blíží se střídání řidičů
směju se, vzpomněla jsem si na vtip, co jsme vymýšleli s honzou, teda honza ho vymyslel: že bodie s doylem jedou na pátračku do švédska… se švédským agentem tu honí zloducha, jedou po dálnici 110… bodie vidí, jak se zloduši vzdalujou a řiká, šlápněte na to přece dyť nám ujedou, a švédskej agent řiká: to ne, tady je maximální rychlost 110, a když překročí tuto omezenou rychlost, hrozí jim dost vysoká pokuta… všichni tu jedou 110, žádný závody je to pohodlný a bezpčný a plynulý…ikdyž tu toho zrovna dnes fakt moc nejede… už je tma a mně se rozpíjí světýlka do chlupatejch trochu i s brejlema…takže ukázněná řidička
záchod na odpočívadle je švédsky decentně čistý, ale při odchodu si všimnu, že jsou celá futra popsaná tenkýma fixama klasicky záchodovýma nápisama a vzkazama, ale malým písmem a striktně jen na futrech, decentně a přesně. tak roztomile rebelské v mezích slušnosti…telefonní čísla a opakovalo se slovo killevill…
řízení za zvuku cinematic a portishead! parada. noční řízení je pro mě dost dorbdružné, mimo to, že jsou pro mě světla i s brejlema takový slabě chlupatý, tak mám vidiny, podél silnice se lekám chodců, kteří tam nejsou…většinou to jsou značky, stíny svodidel nebo keře. pak se mi občas stává bílá čára plastickou a jakoby vystupuje ze silnice, a já chci přibrzdit, jako kdyby tam byl hrbol. a často mě hodně vyleká lesk na silnici…neumím si v danou chvíli uvědomit, co by to mohlo být, takže tam vidím vždycky cihlu. portishead a amon tobin podporujou strašidelnost osamělý dálnice vedoucí švédským lesem.honza spí. a aut tu projíždí teď v noci hodně málo. lost highway.kdyby mi chcíplo auto a musela jsem tu zastavit, tak se podělám strachy.ale asi bych probudila nejdřív honzu, jenže ten by se taky podělal strachy.oba podělaný strachy bychom tu stáli v zimě, ve tmě… ale auto naštěstí jede. ale trochu se klepe. možná strachy.
23:13 / – 1° / 1299km / norsko hranice / amon tobin supermodified
řídí zase honza, už jsem unavená…do hodiny bychom snad mohli být v oslo. tam máme veget celý zítřek.
0:20 1°C / naposledy hodíme Niobe…protože už se vybíjí iriver…jedem zrovna tunelem, nádhera… občas se nám do FM vysílače, přes kterej si pouštíme mp3 přimíchá švédský nebo teď norský rádio… takže naposledy v našem vysílání Caribou z alba Andorra skladba Niobé…dobrou noc do éteru
už mi je zase….ubléé blběééé
asi se ještě naposled začtu do Cesty na jih
nakonec jsem při příjezdu do osla natočila na mobil video k niobe…krása…ale prošvihla jsem už tunely, při kterých to vypadalo nejlíp
1:08
příjezd do Osla k Markétě a Matějovi, matěj už se chystal do práce, takže jsme si v takovém řidičském deliriu ještě popovídali pár vtipů – o žabáčkovi a švédským agentovi a šli spát